Jdi na obsah Jdi na menu
 


(z knihy Dějiny města Frýdlantu nad Ostravicí, Lubna a Nové Vsi)

   Okolnosti vzniku sokolské organizace jsou obecně spjaty s uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku na počátku 60. let 19. století. Nová doba si žádala, kromě oživení národní kultury, i fyzickou zdatnost každého jedince. Proto se tehdy velmi dařilo různým tělocvičným ústavům. Za těchto podmínek v únoru r. 1862 vznikla v Praze první TJS.

   Počátky Sokola jsou spojeny především se jmény Jindřicha Fügnera, jeho zetě Miroslava Tyrše, dále pak bratrů Grégrových, hraběte Thurn-Taxise aj. S idejemi nového spolku sympatizovali např. i Jan Evangelista Purkyně, Jan Neruda, Josef Mánes a další. Hlavním heslem, které razil Miroslav Tyrš, bylo „Tužme se!“. Pozdrav „Nazdar!“ navrhl Josef Barák, tykání a oslovování „bratře“ pak vzešlo od Jindřicha Fügnera. Josef Mánes namaloval 1. prapor a skicu 1. krojů, které později upravil František Ženíšek.

 

    Do frýdecko-místeckého regionu se myšlenka Sokola dostala po několika desítkách let, až v 2. polovině 80. let 19. století. K nejstarším TJS zde vedle TJS v Místku, Paskově, Brušperku a Frýdku patří i TJS ve Frýdlantě n. O. Situace na počátku 90. let 19. století nebyla českým spolkům příliš nakloněna.

  Důvodem byl stále ještě silný vliv frýdlantské německé menšiny, která byla vůdčí silou místních železáren, zaměstnávajících řadu místních obyvatel. V tomto prostředí začalo několik frýdlantských vlastenců razit Tyršovy a Fügnerovy ideje a pomýšlet na vznik vlastní TJS. Za tímto účelem se již v únoru 1897 sešel přípravný výbor.

   Následovalo trpké období, které se podařilo překonat, a po více než roce, na samém konci července 1898, se konala ustavující valná hromada. Vedle starosty MUDr. Aloise Polívky byl zvolen jednatelem, holič Josef Adamec a náčelníkem, hostinský František Richter. Ještě téhož roku se počet členstva zastavil na 57, z toho pouze 15 bylo cvičících. TJS se připojila k nedávno vzniklé východní Moravskoslezské župě, kde patřila také „mateřská“ místecká jednota.

   Jedním z mnoha počátečních problémů, se kterým se musela nově vzniklá TJS v našem městě vyrovnat, byly cvičební prostory. První útočiště nalezla v poměrně rozsáhlém sále hotelu Kybast (dnes budova ZUŠ Leoše Janáčka), kde se cvičilo až do r. 1907, kdy TJS musela místnosti vyklidit. Tato skutečnost byla impulzem k založení Družstva pro postavení sokolovny, které si vytklo za cíl zajistit prostředky k postavení vlastního spolkového zázemí.

   S tělocvičnou činností souvisela i snaha o propagování osvětových aktivit. Oblíbené a časté byly sokolské plesy, později i šibřinky či mikulášské zábavy. Již na počátku existence frýdlantské TJS vznikla z knižních darů některých členů sokolskObrazeká knihovna, kterou vedl Emil Pajurek. Po 8 letech si zde čtenáři mohli vybrat z více než 1000 svazků. Bezvýznamnou nezůstávala ani činnost divadelního odboru TJS, který se svými vystoupeními zajížděl i do okolních obcí.

   V období před 1. světovou válkou prošla TJS vnitřními svými spory, které vedly k odchodu řady členů a několika cvičitelů, což mělo za následek pokles členské základny. I přesto se zástupci TJS pravidelně zúčastňovali župních závodů, v nichž vynikali především náčelník Antonín Humeník, Jan a Gustav Bačákové, či Tomáš Žídek.

    Ačkoliv měla TJS za sebou 13 let výchovné práce, sdružovali se v ní pouze muži. První žena vstoupila do jednoty až v r. 1909. Netrvalo dlouho a v srpnu 1912 došlo při frýdlantské TJS k založení ženského odboru.

   Výrazný úpadek činnosti znamenal výbuch 1. světové války. V r. 1914 bylo odvedeno 36 mužů. V následujícím roce se odváděli i padesátníci a cvičení ustala úplně.

   Jednou z mála světlých chvilek během světové války bylo zakoupení loutkového divadla v r. 1915. Zprovoznění se však dočkalo až po válce. TJS, jako česky vlastenecky orientovaný spolek nebyl rakouským úřadům po chuti. Členové TJS, kteří zůstali doma, byli pod úředním dohledem. Ve válečném konfliktu, který znamenal rozpad habsburské monarchie, ze členů frýdlantské TJS našli smrt Jan Smolík, František Pešat a František Morávek. Po konci války se domů naopak vrátili sokolové - legionáři Bohumil Krpec a Robert Šmíra. Do konce sledovaného období působili ve funkci starosty TJS MUDr. Alois Polívka (1898-1909), úředník dráhy Arnošt Pisch (1910-11), lékárník PhMr. František Šejvl (1912,1914), stolařský mistr Antonín Zákora (1913) a zámečník Emil Pajurek (1915-18).   

   Po necelých 2 letech od vzniku ČSR se dne 23. září 1920 naplnily dlouholeté snahy i tužby členů spolku. Došlo totiž k položení základního kamene sokolovny, která byla o rok později slavnostně otevřena (25. září 1921). Náklady na stavbu činily 416 000 Kč, kterou místní TJ Sokol splácela až do r. 1940.

 

   Jak jsme se již v předchozí kapitole dověděli, při sokolovně byla otevřena rovněž restaurace a promítaly se zde i filmy. Ochotníci z řad Sokolů zpestřovali kulturní program divadelními představeními. Během 20. let se podstatně zvýšil počet členské základny a pohyboval se kolem 200. Hlavní náplní spolku ovšem byla pochopitelně tělovýchova. Z řad místních Sokolů čněl svými výkony Bohumil Pešat, účastník II. vyhledávacího závodu sokolských borců pro mezinárodní závody Tělocvičné federace v Lucembursku v r. 1930. ObrazekCoby cvičitel pak Pešat vychoval řadu zdatných nástupců. K nejznámějším z nich patřil především Ferdinand Daniš, který vynikal ve sportovní gymnastice. Několikrát se stal mistrem ČSR, v r. 1957 získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a v l. 1952, 1956 a 1960 se dokonce zúčastnil finálových bojů na 3 olympijských hrách!

   V červnu 1934 pořádala frýdlantská TJ Sokol župní slet, kterého se zúčastnilo na 61 jednot a poboček s více než 700 cvičenci. Touto událostí tehdy žilo doslova celé městečko.

   Konec 30. let se nesl ve znamení obav ze situace v Německu, kde již několik let vlály prapory s hákovým křížem. Rok 1938 byl ve znamení památného X. všesokolského sletu, jehož heslem se stala deklarace oddanosti ČSR, „Věrni zůstaneme“. Slet tak byl manifestací národní jednoty a odhodlání bránit republiku vůči rostoucímu nacistickému nebezpečí. Frýdlantská TJ Sokol vyslala do Prahy 50 členů, 37 členek, 25 dorostenců a 20 dorostenek.

   Mnichovský diktát ze září 1938 ovšem znamenal pro ČSR zrádný úder, který po 15. březnu 1939 dokonalo obsazení i zbytku republiky a vytvoření Protektorátu. V těchto podmínkách nebylo pro TJ Sokol, podobně jako pro další vlastenecky založené spolky, místo. V dubnu 1941 tak byla organizace zrušena. Frýdlantská sokolovna byla zabavena a v jejím okolí nařídili nacisté, se záměrem co nejvíce pošlapat sokolské a národní cítění, konat prodej koní a klasifikaci dobytka z celého místeckého okresu. Jedinou složkou zrušené TJ Sokol, která zůstala i nadále v činnosti, byl její „kinoodbor“.

   Mnoho členů frýdlantské TJ Sokol se záhy po březnu 1939 zapojilo do domácího odboje, konkrétně do organizace Obrana národa. Velitelem místní skupiny se stal Miroslav Kramoliš. Po odhalení činnosti gestapem však bylo ve Frýdlantě n. O. více než 20 odbojářů z řad TJ Sokol zatčeno. Do svých domovů se již nikdy nevrátili Bohumír Bumbala, Miroslav Kramoliš, František Mamula, Bohuslav Žídek, JUDr. Jan Pavlíček a JUDr. Arnold Návrat. Seznam obětí by nebyl úplný, kdybychom nevzpomněli i Blanku Hanusovou, která nepřežila jeden ze spojeneckých náletů na Ostravu v srpnu 1944.

   K obnovení činnosti místní TJ Sokol došlo opět po osvobození v r. 1945. Nejvýznamnější akcí se v té době stala účast na XI. všesokolském sletu v červnu 1948, kterého se účastnilo i 209 cvičenců a cvičenek z Frýdlantu n. O. Od r. 1918 se v čele TJ Sokol vystřídali úředníci železáren Robert Kotrš (1919-20), Ing. Leopold Kubánek (1921-32), správce pily František Kaňák (1933), továrník Rudolf Pajtl (1934), holič Josef Adamec (1935), úředník Blažej Onderka (1936-41), úředník ČSD Kajetán Hanus (1945-46) a úředník a. s. Ferrum Antonín Roubínek (1947-48).